Česká geologická služba
Geologické lokality
Úvodní stránka  > Vyhledávání > Porcelanity u Nečich - Černodoly

Vyhledávání

Porcelanity u Nečich - Černodoly

Všeobecná charakteristika

Kraj: Ústecký kraj
Okres(y): Louny
Katastrální území: Nečichy
Mapové listy: 0234, 12122,02344
Geologická správní oblast: Neovulkanity Českého středohoří
Lokalizace: východně od obce Nečichy, cca 2,5 km od Loun, návrší s nejvyšší kótou 306 m n. m.
Přístup k lokalitě: - terén bez cesty - od silnice dále než 250 m
Charakteristika objektu: Odkryv vytěženého ložiska vypálených terciérních jílů
Technický objekt: staré dobývky
ID : 921

Geologie

Geologická charakteristika: Okolí Nečich náleží již k lounské části Českého středohoří. Podloží tvoří svrchnokřídové slínovce, jejichž výchozy byly ověřeny např. u osad Oblík a Lužehrady. Slínovce prostupují na několika místech vulkanická tělesa (čedičové kupy), z nichž nejvyšší je severně od Nečich vrch Oblík. Na křídové slínovce nasedají miocénní sedimenty, tvořené ve spodní části souvrstvím písků a jílů o mocnosti cca 20 m. Na nich jsou uloženy sedimenty uhelné série. Jedná se o jíly, uhelné jíly až vysoce popelnaté uhlí. Kvartérní sedimenty tvoří sprašové a svahové hlíny, na úpatí některých čedičových kup jsou mocné čedičové sutě. Celé území je postiženo mladou tektonikou většinou paralelní s krušnohorským zlomem. Vlastní ložisko vypálených jílů v Nečichách představuje denudační relikt terciérní severočeské hnědouhelné pánve. Ve spodní části vystupují neuhelné jíly a písky podložního souvrství. Samotný odkryv je tvořen dvěma horizonty. Všechny horizonty jsou omezeny denudačním výchozem. Přestože jsou horniny výrazně deformovány, zůstává stále zřetelná původní vrstevnatost i horizontální uložení, které je porušeno dvěma zlomy o výšce poklesu maximálně 12 m. Souvrství hnědouhelných slojí je na bázi tvořeno polohou jílu s proměnlivým obsahem uhelné drti. Následují vysoce popelnaté uhelně jílovité sedimenty s ojedinělými vložkami uhlí (oxihumolitů). V nadloží této polohy je horizont slabě vypálených jílů, který představuje pravděpodobně bezprostřední podloží původní sloje. Nad nimi se nacházejí silně vypálené jíly - porcelanity. Tento nejvyšší horizont terciéru zahrnuje jednak škváru vzniklou vyhořením původní sloje, jednak silně vypálené jíly v nadloží sloje. Rozdílné úložné podmínky původních jílů a nerovnoměrné šíření tepla se projevilo v rozdílném fyzikálním stavu pocelanitů, v různém zbarvení a stupni slinutí. Porcelanity jsou silně porušené, rozpadají se na různě velké úlomky. Kvartérní pokryv je tvořen hlínami o maximální mocnosti 0,5 m. Ložisko vypálených jílů je tvořeno dvěma horizonty. Svrchní horizont představují silně vypálené jíly - porcelanity a škvára. Spodní horizont tvoří slabě vypálené jíly. Surovina z obou horizontů byla podrobena technologickým zkouškám. Vypálené jíly na lokalitě Nečichy jsou v současné době již odtěženy. Zachovaly se pouze v lomové stěně o délce cca 100 m a výšce 5 - 6 m. Ve stěně se střídají polohy s různým stupněm tepelného postižení. Velmi dobře je patrné střídání hrubě kusovitě rozpadavých silně vypálených jílů až porcelanitů s méně vypálenými deskovitě rozpadavými červenými světle okrovými jílovci. V okrových a červených jílovcích je velké množství otisků rostlinné drtě (listy, lodyhy, plody). Jak uvádí Hurník (1995) lze v současné době v bývalé těžebně místy nalézt zvýšené množství rostlinných zbytků, reprezentovaných kořeny nebo trávami. Úspěšně lze sbírat flóru, typickou pro zdejší lokalitu, jedině v severovýchodním rohu zbytkové jámy, kde zůstala až 5 m vysoká stěna, lemovaná rozsáhlým osypem. Většina deskovitě štěpných porcelanitů je přeplněna otisky listů. Mezi nimi dominují Betulaceae, Juglandaceae, z nichž možno jmenovat Alnus kefersteini, Carpinus grandis, Salix haidingeri, Myrica lignitum, Acer tricuspidatum, Rhus meriani, Dombeyopsis lobata a Nyssa haidingeri. Jiné druhy, v minulosti velmi hojné, jako Woodwardia münsteriana, Salvinia reussi, Glyptostrobus europaeus, Seguoia Langsdorfii, Nyssa vertumni, Paliurus tiliaefolius, Terminalia radobojensis, se objevují již jen ojediněle. Zejména to platí o kapradinách, což může vést k domněnce, že zdejší zbytkový odkryv vypálených jílů reprezentuje spodní slojové a mezislojové vrstvy. Vzhledem k vyšší pevnosti vypálených jílů oproti okolním horninám tvoří vlastní ložisko návrší s nejvyšší kótou 306 m n. m.
Regionální členění: Český masiv - pokryvné útvary a postvariské magmatity - terciér Českého masivu - podkrušnohorské pánve a přilehlé vulkanické hornatiny
Stratigrafie: kenozoikum - terciér (paleogén - neogén)
Témata: těžební činnost a její následky, sedimentologie, ložisková geologie
Jevy: porcelanity, zkameněliny - flora
Původ geologických jevů (geneze): sedimentární
Hornina: jílovec (lupek)
Geologický význam: významný studijní profil

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Geologické lokality doporučené k ochraně
Ochrana geologického fenoménu: B - je důvodem k doporučení lokality k ochraně (evidovaná lokalita)
Důvod ochrany, nebo důvod zařazení do databáze: Lokalita je známa jako významné paleontologické naleziště. Největší sbírka z této lokality je soustředěna v Národním muzeu. Hurník (1995) uvádí z této lokality 64 rostlinných druhů, z nichž k nejvýznamnějším patří Woodwardia Roessneriana (syn. druhu W. münsteriana), Salvinia formosa (syn. S. reussi), Sequoia langsdorfii, Phormium affine n. sp., Typha latissima, Dryandroides Lounensis. Dále plody Nyssa vertumni (syn. N. disseminata), javor Acer trucuspidatum, Rhamnus Fričii n. sp., Terminalia radobojensis a Ulmum pyramidalis. Běžnými jsou Alnus kefersteinii, Carpinus grandis, Fagus feroniae (syn. Alnus julianeformis), Salix macrophylla, Laurus primigenia (přiřazen zde k Quercus rhenan), Acer nervatum (syn. Acer integerrimum), Rhus Mriani (nověji bývá řazen k ostružiníku jako Rubus meriani), Rhus elegans n. sp. a Ficus tiliaefolia (syn. Dombeyopsis lobata).
Střety zájmů: bez střetů
Popis střetů zájmů: Lokalita může být rekultivovaná v důsledku ukončení těžby a následné likvidace ložiska a nakonec i ukončením činnosti samotného těžaře - PKÚ Ústí nad Labem. Okolní terén je zalesněný a nebyly v něm zjištěny žádné výchozy ložiskových horizontů.
Popis stavu lokality: Doproučeno k terénní revizi. 24.7.2014;

Literatura

Hurník (1995); Zelenka, P. (1991): Porcelanity na Lounsku. - Geol. Průzk.,33, 2, 60. Praha.

Zpracování a aktualizace

Zpracoval(a): Godány Josef, 08.05.96
Aktualizoval(a): Gürtlerová Pavla 24.07.14, Zelenka Přemysl 24.08.15, Vajskebrová Markéta 03.09.21

Citace

Databáze významných geologických lokalit: 921 [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2024-03-29]. Dostupné z: http:// lokality.geology.cz/921.

Lokalizace v mapě:

Kliknutím do mapy lze získat odkazy na sousední lokality kolem kliku v mapě do vzdálenosti 2 km.
Odkryv vytěženého ložiska vypálených terciérních jílů., Markéta Vajskebrová, 2021
Odkryv vytěženého ložiska vypálených terciérních jílů., Markéta Vajskebrová, 2021
Muzeum Zkamenělý les v Lounech představující množství araukaritů a dalších zkamenělin z okolí sídlí v kamenné obranné baště z 15.století., Markéta Vajskebrová, 2021
Odkryv vytěženého ložiska vypálených terciérních jílů., Markéta Vajskebrová, 2021
Spodní mostecké souvrství. Erdbrandt - vypálené jíly zemním požárem., Jaroslav Marek, 2005
Spodní mostecké souvrství. Erdbrandt - vypálené jíly zemním požárem., Jaroslav Marek, 2005


(C) 2003-2012 ČGS, verse aplikace 1.21 [3.2.2016]