Všeobecná charakteristika

Kraj: Olomoucký kraj
Okres(y): Jeseník
Katastrální území: Horní Údolí
Mapové listy: 1511,1513, 15113,15131
Geologická správní oblast: Silesikum a žulovský masiv
Lokalizace: Vrcholová partie Příčné hory mezi Táborskými skalami a Kosovem, odvodňovací štola ústí u kostela Sv. Marty. Vlastník Lesy ČR, čp. 441/1.
Přístup k lokalitě: - schůdná cesta (turistická) - od silnice dále než 250 m
Charakteristika objektu: Komplex středověkých dolů: štoly, jámy, odvaly, pinky, propadliny,aj.
Technický objekt: důlní dílo
Exkurzní lokalita: ano
ID : 853

Geologie

Geologická charakteristika: Zrudnění je tvořeno převážně vtroušeným pyritem, chalkopyritem, sfaleritem a méně galenitem v pestrém sledu hornin vrbenské skupiny. Část zlatonosného zrudnění mohla být vázána i na křemenné žíly. Starohoří je označení pro jeden z nejstarších rudních revírů na Zlatohorsku. První písemné zmínky pocházejí z první poloviny 14. století, kdy zde již byly doly hluboké 60 m. Tyto staré doly byly umístěny těsně pod hřbetem Příčné hory, na místě výchozu rudní zlatonosné zóny. Počátek kutání v tomto prostoru lze předpokládat minimálně od 13. století. Po středověké těžbě zde vzniklo na ploše 350 x 400 m několik velkých propadlin. Od SZ. je to Lange Pinge (100 x 30 x10), Schöfer pinge (50 x 50 x 30), Mittel pinge I. (60 x 40 x 25), Mittel pinge II. (40 x 40 x 20) a Tiefe pinge (20 x 20 x 20). Již ve 14. století byly některé z těchto dolů odvodňovány dědičnou štolou hlubokou 60 m. Její ústí pouze předpokládáme asi 275 m JZ. od Velkých pinek. Na přelomu 15.-16. století (podle některých autorů již ve 14. století) byla vyražena 1 km dlouhá dědičná štola, dnes označovaná jako Stará Hackelsberská, která odvodňovala celý komplex dolů na Starohoří. Jedná se o štolu nepřímého průběhu, původně ručně sekanou, o rozměrech 120 x 90 cm. Na několika pístech je přeražena do většího průměru. Naposledy byla vyzmáhána v 50. letech 20. století, dnes je její ústí zavaleno. Do štoly ústí několik světlíků. Nejdůležitější je tzv. Kunst Schacht, ležící pod pinkami, který byl v minulém století nově vystrojen (dnes je zavalen). Hloubka dolu na úroveň štolového horizontu je téměř 200 m. Dnes jsou známé pouze komory přístupné chodbami na tomto horizontu a hloubení jdoucí asi o 60 m níže. Toto hloubení (Gegentrumgang), které bylo donedávna zatopeno vodou, se nachází zbytky vodotěžního zařízení ze 17. nebo 18. století. Dobývka byla odvodněna postupující těžbou RD. Ze štolového komplexu je zpřístupněno několik dovrchních komor majících značné rozměry (i přes 50 m). V komorách se nachází množství dřevěných povalů, žebříků, korýtek a jiných cenných památek. Samostatnou technickou památkou je labyrint chodeb různých velikostí a profilů svědčících o různém stáří dolování (16.-19. století). Prostor od povrchu (popřípadě dna pinek) po výše uvedené komory je nepřístupný (100-150 m). Patrně je celý protkán spletí chodeb a komor převážně z období 14. - 15. století. Kolorit známých chodeb a dobývek utváří množství krápníků a náteků tvořených směsicí -O a -OH železa, které byly popsány z této lokality v minulém století jako minerál glockerit. V 17. století byl na odvodnění dolů sestrojen na tehdejší dobu unikátní vodotěžný stroj. Již skutečnost, že voda k pohánění tohoto stroje se přiváděla dnes již aplanovaným vodním kanálem přes dvě sedla z prostoru Rejvízu je obdivuhodná. Kromě tohoto kanálu je na svahu Příčné hory řada zbytků sběrných kanálů, shromaždující srážkovou a pramenitou vodu ze svahu. V roce 1656 bylo vodotěžní zařízení obnoveno. Z této doby se zachoval jeho popis, síla z vodního kola (průměr 19 m) se přenášela na vzdálenost 1054 m pomocí mihadel až k Schindlerově šachtě a odtud nově vystrojenou šachtou do hloubky 192 m. Odtud pak zvláštní chodbou až k vodní šachtě (dalších 80 m). Vodní šachtou se voda čerpala na úroveň dědičné štoly. Ze zařízení se dochovaly části sacího potrubí, nosné konstrukce a drobné součástky jako písty, táhla, vratidla ap.Na povrchu se nachází zbytky středověké hornické osady a technických zařízení (vodní nádrže - teichy).
Regionální členění: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum - moravskoslezská oblast - silezikum
Stratigrafie: paleozoikum - devon
Témata: těžební činnost a její následky, mineralogie, ložisková geologie
Jevy: zrudnění
Původ geologických jevů (geneze): antropogenní (činnost lidská)
Hornina: břidlice, kvarcit, keratofyr (alk.živc. trachyt - andezit)
Geologický význam: významný studijní profil, geovědně historický význam

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Technická nebo kulturní památka
Ochrana geologického fenoménu: A - je předmětem ochrany (lokalita vyhlášena jako geologická)
Důvod ochrany, nebo důvod zařazení do databáze: Povrchové projevy středověkého dolování (pinky, propadliny, ústí štol, haldy), podzemní prostory středověkého dolu (chodby, komory), technické zařízení (zbytky vodotěžního stroje z 17. a 18. století, dřevěné povaly a zakládky), pozůstatky středověké hornické osady.Lokalita je součástí Hornické a Údolské naučné stezky.
Střety zájmů: těžba, rekultivace
Popis střetů zájmů: Největší nebezpečí hrozilo této technické památce při těžbě Au-Zn rud. Těžba odvodňovala stařiny a neustálými otřesy byla narušována stabilita dolu. Nebezpečí propadnutí zvyšuje i neznalost asi 100 m úseku mezi povrchem a známými stařinami. Z tohoto důvodu nelze předpokládat zpřístupnění dolu pro veřejnost. Nevylučuje to však další výzkum rozsáhlých podzemních prostor a zajištění středověkých hornických nástrojů, dokumentaci způsobu těžby v různých obdobích (těžba od 14. do 19. století) a zabezpečení zbytků vodotěžního zařízení z 17. až 18. století.V současné době může být střetem snaha o rekultivaci pozůstatků po těžbě.
Stav lokality: ucházející

Literatura

Večeřa, J. (1991): Taponomie dolů ve Zlatých Horách. In.: Historie dolování ve Slezsku a na severní Moravě. Zlaté Hory. Zachař, Z. (1991): Současný stav hornických děl ve Zlatých Horách. In.: Historie dolování ve Slezsku a na severní Moravě. Zlaté Hory.; Večeřa Josef; Večeřová Viera (2007): Hornická osada ve Zlatohorském rudním revíru – „Erlitz“ nebo Altenberg. – Archeologia technica 18/2007, s. 60-63. Technické muzeum v Brně.; Večeřa, J.; Večeřová, V. (2010): Historie zlatohorských dolů (History of mining in Zlaté Hory). – PINKA, 98 s. Jeseník

Zpracování a aktualizace

Zpracoval(a): Večeřa Josef, 24.11.93
Aktualizoval(a): Večeřa Josef 07.04.11

Citace

Databáze významných geologických lokalit: 853 [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2024-04-24]. Dostupné z: http:// lokality.geology.cz/853.

Lokalizace v mapě: