Děvín - Kotel - Soutěska
Všeobecná charakteristika
Kraj:
Jihomoravský kraj
Okres(y):
Břeclav
Obec:
Horní Věstonice, Dolní Věstonice, Klentnice, Pavlov, Perná
Katastrální území:
Horní Věstonice, Klentnice, Pavlov u Dolních Věstonic, Perná, Dolní Věstonice
Mapové listy:
34-12 Pohořelice,34-21 Hustopeče, 34-124 Pozdřany,34-213 Velké Pavlovice
Lokalizace:
Vápencové masívy Děvín k. 550 a Kotel oddělené Soutěskou v S. ukončení Pavlovských vrchů.
Přístup k lokalitě:
schůdná cesta (turistická) - od silnice dále než 250 m
Stručná charakteristika:
Morfologicky výrazné vápencové masívy Děvín a Kotel, oddělené depresí - Soutěskou, plocha 159,62 ha.
ID:
678
Geologie
Geologická charakteristika:
Vápencové masívy Děvína, Kotle a Soutěsky jsou tvořeny svrchnojurskými klenotnickými vrstvami (oxford až nižší tithon) a ernstbrunnskými vápenci (vyšší tithon až hauteriav ?). Výše jsou transgresivně uloženy svrchnokřídové klementské vrstvy a pálavské (= mukronátové) slíny. Klenotnické vrstvy jsou reprezentovány ve spodní části tmavošedými silně vápnitými jílovci, ve svrchní části jemně až středně zrnitými vápenci se značnou příměsí jílu. Bohatou makrofaunu z vápenců studoval Matzka (1936), Bachmayer (1957), Zeiss (1977) aj., mikrofaunu z spodní pelitické části Hanzlíková (1965). Nadložní asi 120 m mocné ernstbrunnské vápence jsou zespodu brekciovité, výše zřetelně vrstevnaté jemně až hrubě zrnité organodetritické (zbarvení: světle a hnědavě šedé). Tyto vápence představují karbonátový detrit splavovaný z pavlovské karbonátové plošiny a hromadící se na jejím úpatí ve ždánickém sedimentačním prostoru. Makrofaunu studoval Matzka (1936), Bachmayer (1957), Andrusov (1959), Eliášová (1984) aj. Klementské vrstvy zastupují šedé pískovce s glaukonitem a vápnité jílovce (svrchní turon - coniak). Z makrofauny jsou význační inocerámové (Glaessner 1931), početnou mikrofaunu a nanoplankton zpracovaly: Hanzlíková in Kalášek et al. (1963), Švábenická, Stráník, Bubík in Hamršmíd (1991), Švábenická (1992). Klementské vrstvy postupně přecházejí do nově vymezených pálavských slínů (nejvyšší coniak - campan)tvořených šedými vápnitými jílovci s hojnou mikrofaunou a nanoflorou (Stráník et al. 1994). Facie svrchnokřídových sedimentů vykazuje lithologické i faunistické vztahy s boreální i mediterárnní provincií. Mesozoické sedimenty masívu Děvína a Kotle jsou tektonickými útžky tzv. bradla odloučenými z JV. úpatí pavlovské karbonátové plošiny a začleněnými při horotvorných pohybech v neogénu (štýrská orogeneze) do stavby ždánického příkrovu. Bradlo Děvín má šupinovitou stavbu s monoklinálním středním úklonem vrstev k JV (Jüttner 1933, Stráník 1963). Její štýrské stáří prokázal vrt Pálava 1. Bradlo Kotel má vrásovou stavbu (Stráník 1963). Soutěska má tektonickou predispozici na zlomech SZ.-JV. a S.-J. směru.
Regionální členění:
Karpaty > bradlové pásmo > kopanický vývoj (příbradlový)
Stratigrafie:
jura
Témata:
stratigrafie, strukturní geologie (tektonika), paleontologie, geomorfologie, sedimentologie, botanika, geologie
Jevy:
skalní hřbet, skalní strž (rokle), soutěska, skalní ostroh, skála, zkameněliny - fauna, zlom
Původ geologických jevů (geneze):
sedimentární
Hornina:
vápenec, slín, jílovec (lupek)
Ochrana a střety zájmů
Stupeň ochrany:
Národní přírodní rezervace (NPR) v CHKO
Součást velkoplošného ZCHÚ (chráněné území):
Pálava
Součást maloplošného ZCHÚ (chráněné území):
Děvín. Kód AOPK ČR: 2475. Odkaz na informace v Ústředním seznamu ochrany přirody AOPK ČR
Důvod ochrany, nebo důvod zařazení do databáze:
Území rezervace je součástí přísně chráněné biosférické rezervace UNESCO Pálava. Z geologického hlediska jsou vápencové masívy (tzv. bradla) Pálavských vrchů výjimečné stratigrafickým a tektonickým postavením ve flyšovém pásmu Karpat. Svrchnojurské klenotnické vrstvy a ernstbrunnské vápence spolu s relikty transgresivní svrchní křídy jsou předmětem neobyčejného zájmu české a světové geologické obce. Vyhlášení ZCHÚ: OSK Mikulov, 10. 5. 1946, č. předpisu: 8.963/1.
Střety zájmů:
nestabilita terénu, těžba povrchová
Popis střetů zájmů:
Svrchnojurské sedimenty v minulosti byly a dosud jsou (i když v silně omezené míře lok. Janišův vrch) těženy jako cementářská surovina a stavební materiál. Tyto aktivity je nutno zcela vyloučit.
Literatura a další zdroje
- Jüttner, K. (1933): Zur stratigraphie und Tektonik des Mesozoikums der Pallauer Berge. - Verh. Naturf. Ver. Brünn, 64, 15-31. Brünn (Brno).
- Matějka, A. - Stráník, Z. (1961): Poznámky ke geologii Pálavských vrchů. - Zprávy geol výz. 1960, 153-154. Praha.
Zpracování a aktualizace
Zpracoval(a):
Zdeněk Stráník, 15.10.1993
Aktualizoval(a):
Gürtlerová Pavla, 15.11.2008, Novotný Roman, 19.11.2008
Citace
Databáze významných geologických lokalit: 678 [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [ cit. 2025-05-09]. Dostupné z: https://lokality.geology.cz/678.
Lokalizace v mapě
Hodnocení
Vědecký význam:
výjimečný
Vzdělávací význam:
velký
Významnost jevu:
mezinárodní
Reprezentativnost lokality:
velká
Geologický význam:
regionálně-geologický význam (mapování), geoturistická zajímavost (geotop)
Exkurzní lokalita:
ano
Stav lokality:
ucházející
Případné informace o změně aktuálního stavu lokality prosím zasílejte na lokality@geology.cz .
