Všeobecná charakteristika

Kraj: Jihomoravský kraj
Okres(y): Břeclav
Katastrální území: Pavlov u Dol. Věstonic, Horní Věstonice, Perná, Klentnice
Mapové listy: 3412, 34124
Geologická správní oblast: Pouzdřanská, ždánická a zdounecká jednotka, račanská jednotka Chřibů
Lokalizace: Vápencové masívy Děvín k. 550 a Kotel oddělené Soutěskou v S. ukončení Pavlovských vrchů.
Přístup k lokalitě: - schůdná cesta (turistická) - od silnice dále než 250 m
Charakteristika objektu: Morfologicky výrazné vápencové masívy Děvín a Kotel, oddělené depresí - Soutěskou, plocha 159,62 ha.
Exkurzní lokalita: ano
ID : 678

Geologie

Geologická charakteristika: Vápencové masívy Děvína, Kotle a Soutěsky jsou tvořeny svrchnojurskými klenotnickými vrstvami (oxford až nižší tithon) a ernstbrunnskými vápenci (vyšší tithon až hauteriav ?). Výše jsou transgresivně uloženy svrchnokřídové klementské vrstvy a pálavské (= mukronátové) slíny. Klenotnické vrstvy jsou reprezentovány ve spodní části tmavošedými silně vápnitými jílovci, ve svrchní části jemně až středně zrnitými vápenci se značnou příměsí jílu. Bohatou makrofaunu z vápenců studoval Matzka (1936), Bachmayer (1957), Zeiss (1977) aj., mikrofaunu z spodní pelitické části Hanzlíková (1965). Nadložní asi 120 m mocné ernstbrunnské vápence jsou zespodu brekciovité, výše zřetelně vrstevnaté jemně až hrubě zrnité organodetritické (zbarvení: světle a hnědavě šedé). Tyto vápence představují karbonátový detrit splavovaný z pavlovské karbonátové plošiny a hromadící se na jejím úpatí ve ždánickém sedimentačním prostoru. Makrofaunu studoval Matzka (1936), Bachmayer (1957), Andrusov (1959), Eliášová (1984) aj. Klementské vrstvy zastupují šedé pískovce s glaukonitem a vápnité jílovce (svrchní turon - coniak). Z makrofauny jsou význační inocerámové (Glaessner 1931), početnou mikrofaunu a nanoplankton zpracovaly: Hanzlíková in Kalášek et al. (1963), Švábenická, Stráník, Bubík in Hamršmíd (1991), Švábenická (1992). Klementské vrstvy postupně přecházejí do nově vymezených pálavských slínů (nejvyšší coniak - campan)tvořených šedými vápnitými jílovci s hojnou mikrofaunou a nanoflorou (Stráník et al. 1994). Facie svrchnokřídových sedimentů vykazuje lithologické i faunistické vztahy s boreální i mediterárnní provincií. Mesozoické sedimenty masívu Děvína a Kotle jsou tektonickými útžky tzv. bradla odloučenými z JV. úpatí pavlovské karbonátové plošiny a začleněnými při horotvorných pohybech v neogénu (štýrská orogeneze) do stavby ždánického příkrovu. Bradlo Děvín má šupinovitou stavbu s monoklinálním středním úklonem vrstev k JV (Jüttner 1933, Stráník 1963). Její štýrské stáří prokázal vrt Pálava 1. Bradlo Kotel má vrásovou stavbu (Stráník 1963). Soutěska má tektonickou predispozici na zlomech SZ.-JV. a S.-J. směru.
Regionální členění: Karpaty - bradlové pásmo - kopanický vývoj (příbradlový)
Stratigrafie: mezozoikum - jura
Témata: stratigrafie, strukturní geologie (tektonika), paleontologie, geomorfologie, sedimentologie, botanika, geologie
Jevy: skalní hřbet, skalní strž (rokle), soutěska, skalní ostroh, skála, zkameněliny - fauna, zlom
Původ geologických jevů (geneze): sedimentární
Hornina: vápenec, slín, jílovec (lupek)
Geologický význam: regionálně-geologický význam (mapování), geoturistická zajímavost (geotop)

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Národní přírodní rezervace (NPR) v CHKO
Kód AOPK ČR: 2475     ÚSOP: Odkaz na informace v Ústředním seznamu ochrany přirody AOPK ČR
Ochrana geologického fenoménu: A - je předmětem ochrany (geologie + ostatní)
Důvod ochrany, nebo důvod zařazení do databáze: Území rezervace je součástí přísně chráněné biosférické rezervace UNESCO Pálava. Z geologického hlediska jsou vápencové masívy (tzv. bradla) Pálavských vrchů výjimečné stratigrafickým a tektonickým postavením ve flyšovém pásmu Karpat. Svrchnojurské klenotnické vrstvy a ernstbrunnské vápence spolu s relikty transgresivní svrchní křídy jsou předmětem neobyčejného zájmu české a světové geologické obce. Vyhlášení ZCHÚ: OSK Mikulov, 10. 5. 1946, č. předpisu: 8.963/1.
Součást VCHÚ: CHKO Pálava
Střety zájmů: těžba povrchová, nestabilita terénu
Popis střetů zájmů: Svrchnojurské sedimenty v minulosti byly a dosud jsou (i když v silně omezené míře lok. Janišův vrch) těženy jako cementářská surovina a stavební materiál. Tyto aktivity je nutno zcela vyloučit.
Stav lokality: ucházející

Literatura

Jüttner, K. (1933): Zur stratigraphie und Tektonik des Mesozoikums der Pallauer Berge. - Verh. Naturf. Ver. Brünn, 64, 15-31. Brünn (Brno). Matějka, A. - Stráník, Z. (1961): Poznámky ke geologii Pálavských vrchů. - Zprávy geol výz. 1960, 153-154. Praha.

Zpracování a aktualizace

Zpracoval(a): Stráník Zdeněk, 15.10.93
Aktualizoval(a): Gürtlerová Pavla 15.11.08, Novotný Roman 19.11.08

Citace

Databáze významných geologických lokalit: 678 [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2024-04-24]. Dostupné z: http:// lokality.geology.cz/678.

Lokalizace v mapě: