Česká geologická služba
Geologické lokality
Úvodní stránka  > Vyhledávání > Kůstrý ortoruly

Vyhledávání

Kůstrý ortoruly

Všeobecná charakteristika

Kraj: Plzeňský kraj
Okres(y): Klatovy
Katastrální území: Lhota pod Kůstrým
Mapové listy: 2234, 22341
Geologická správní oblast: Šumavské moldanubikum - jv. část (okresy ST, PT, CK, CB, PI)
Lokalizace: Severně od malé vísky Lhota pod Kůstrým na vrcholu hory Kůstrý směrem ke kótě Altán
Přístup k lokalitě: - s výjimkou - autem přístupná s povolením vjezdu (v dosahu 250 m)
Charakteristika objektu: Skalní sruby, bloky a suť na hřbetu tvořené amfibolickou až amfibol-biotitickou ortorulou, leukokratní ortorulou a syenitovým porfyrem
Exkurzní lokalita: ano
ID : 4235

Geologie

Geologická charakteristika: V sz. cípu mapového listu, severně od malé vísky Lhota pod Kůstrým, vystupuje morfologicky výrazný kopec Kůstrý s vrcholem v nadmořské výšce 840 m. Skoro celý kopec tvoří mohutné těleso ortoruly, které vystupuje jako obrovská budina směru SSV–JJZ v okolní pararule a migmatitu. V tělese převažuje světlá leukokratní ortorula, ale v jeho jižní části, právě při vrcholu Kůstrého, vystupuje tmavší ortorula s amfibolem, klinopyroxenem, magnetitem a místy i s granátem. Lokalita je přístupná sice jen pěšky, ale zato po síti dobře udržovaných lesních asfaltovaných cest, nejlepší nástup je od východu od Kváskovic, po lesní asfaltce (zelená turistická značka), lze dojet k osadě U Benedy a odsud pokračovat pěšky. Asi 100 m od vrcholu Kůstrého jsou podél cesty vedoucí téměř po rovině po hřbetu skalky a hojné bloky amfibolické až amfibol-biotitické ortoruly s pyroxenem, asi 100 m před výšinou Altán (kóta 845 m) začíná těleso leukokratní ortoruly, které pokračuje podle dál už klesající hřebenové cesty dalších asi 600 m. Pod Altánem také kříží cestu žíla syenitového porfyru, generující velké bloky na svahu. Při vrcholu Kůstrého vystupuje na dokumentačních bodech SZ651 a SZ652 drobně zrnitá (zrnitost 0,1–1,5 mm), silně usměrněná a slabě páskovaná pyroxen-amfibolická ortorula s magnetitem, která místy přechází do neostře oddělených pegmatoidních partií podobného složení. Hornina se skládá z převažujícího plagioklasu (35 %) a křemene (asi 30 %), minoritního K-živce (10 %), přistupují silně pleochroický amfibol 15 %, světle zelený klinopyroxen 8 % a titanit 3 %. V některých partiích se objevuje také světle červený granát v podílu do několika %. Akcesorické jsou hojný apatit a magnetit, dále zirkon a allanit. Magnetická susceptibilita 3–15 x 103 odpovídá vysokému obsahu magnetitu v hornině; obsahy přírodních radioaktivních prvků jsou K = 1,8 %, eU = 2,3 ppm, eTh = 12,6 ppm. Na skalkách při kótě Altán (d b. SZ653) a dál podél cesty (d. b. SZ654) vystupuje drobně zrnitá leukokratní ortorula světle šedé až skoro bílé barvy. Hornina má hypidiomorfně drobně zrnitou až mírně kataklastickou paralelně usměrněnou strukturu, někdy obsahuje pásky křemene a zrnitost mezi 0,05–2 mm, místy přechází do neostrých pegmatoidních partií hrubší zrnitosti. Složení kolísá, dominuje křemen (30–50 %), K-živec, vesměs mikroklín (30–40 %), plagioklas (20–30 %), biotit a muskovit (obojí do 5 %), častý bývá sillimanit (do 3 %), někdy přistupuje spíše akcesoricky granát nebo cordierit. Akcesorické jsou zirkon, rutil, pravděpodobný monazit, vzácně turmalín. Magnetická susceptibilita se pohybuje v rozmezí 0,03–0,08 x 10-3, obsahy přírodních radioaktivních prvků jsou kolísavé: K = 3–7 %, eU = 2–5 ppm, eTh = 10–15 ppm. V obou typech ortoruly jsou hojné diskordantní, několik cm až 1 dm mocné žilky pegmatitu s černým turmalínem.
Regionální členění: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum - moldanubická oblast (moldanubikum) - metamorfní jednotky v moldanubiku - moldanubikum Šumavy a jižních Čech
Stratigrafie: paleozoikum až proterozoikum
Témata: geologie, petrologie, geomorfologie
Jevy: skalní hřbet, kamenné moře
Původ geologických jevů (geneze): metamorfní (regionální metamorfóza), zvětrávání mrazové
Hornina: ortorula, pegmatit
Geologický význam: regionálně-geologický význam (mapování)

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Zajímavé geologické lokality registrované v ČGS
Ochrana geologického fenoménu: C - je důvodem k registraci lokality v databázi ČGS
Důvod ochrany, nebo důvod zařazení do databáze: neobvyklý typ ortoruly
Střety zájmů: bez střetů
Popis střetů zájmů: bez střetů
Stav lokality: dobrý

Literatura

Žáček V et al. (2021): Vysvětlivky k základní geologické mapě České republiky, list 22-341 Vacov, archiv České geologické služby, Praha.

Zpracování a aktualizace

Zpracoval(a): Žáček Vladimír, 23.01.21

Citace

Databáze významných geologických lokalit: 4235 [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2024-04-28]. Dostupné z: http:// lokality.geology.cz/4235.

Lokalizace v mapě:

Kliknutím do mapy lze získat odkazy na sousední lokality kolem kliku v mapě do vzdálenosti 2 km.
Na skalních výchozech při kótě Altán a dál podél cesty směrem k severu vystupuje drobně zrnitá leukokratní ortorula světle šedé až skoro bílé barvy. Hornina má hypidiomorfně drobně zrnitou až mírně kataklastickou paralelně usměrněnou strukturu, někdy obsahuje pásky křemene a zrnitost mezi 0,05–2 mm, místy přechází do neostrých pegmatoidních partií hrubší zrnitosti. Složení kolísá, dominuje křemen (30–50 %), K-živec, vesměs mikroklín (30–40 %), plagioklas (20–30 %), biotit a muskovit (obojí do 5 %), častý bývá sillimanit (do 3 %), někdy přistupuje spíše akcesoricky granát nebo cordierit. Akcesorické jsou zirkon, rutil, pravděpodobný monazit, vzácně turmalín. Magnetická susceptibilita se pohybuje v rozmezí 0,03–0,08 x 10-3, obsahy přírodních radioaktivních prvků jsou kolísavé: K = 3–7 %, eU = 2–5 ppm, eTh = 10–15 ppm. V obou typech ortoruly jsou hojné diskordantní, několik cm až 1 dm mocné žilky pegmatitu s černým turmalínem., Vladimír Žáček, 2021
Bloky silně magnetické ortoruly s amfibolem, pyroxenem a magnetitem na vrchu hory Kůstrý, Vladimír Žáček, 2020
Bloky silně magnetické ortoruly s amfibolem, pyroxenem a magnetitem na vrchu hory Kůstrý, Vladimír Žáček, 2020
Na skalních výchozech při kótě Altán a dál podél cesty směrem k severu vystupuje drobně zrnitá leukokratní ortorula světle šedé až skoro bílé barvy. Hornina má hypidiomorfně drobně zrnitou až mírně kataklastickou paralelně usměrněnou strukturu, někdy obsahuje pásky křemene a zrnitost mezi 0,05–2 mm, místy přechází do neostrých pegmatoidních partií hrubší zrnitosti. Složení kolísá, dominuje křemen (30–50 %), K-živec, vesměs mikroklín (30–40 %), plagioklas (20–30 %), biotit a muskovit (obojí do 5 %), častý bývá sillimanit (do 3 %), někdy přistupuje spíše akcesoricky granát nebo cordierit. Akcesorické jsou zirkon, rutil, pravděpodobný monazit, vzácně turmalín. Magnetická susceptibilita se pohybuje v rozmezí 0,03–0,08 x 10-3, obsahy přírodních radioaktivních prvků jsou kolísavé: K = 3–7 %, eU = 2–5 ppm, eTh = 10–15 ppm. V obou typech ortoruly jsou hojné diskordantní, několik cm až 1 dm mocné žilky pegmatitu s černým turmalínem., Vladimír Žáček, 2015
Na skalních výchozech při kótě Altán a dál podél cesty směrem k severu vystupuje drobně zrnitá leukokratní ortorula světle šedé až skoro bílé barvy. Hornina má hypidiomorfně drobně zrnitou až mírně kataklastickou paralelně usměrněnou strukturu, někdy obsahuje pásky křemene a zrnitost mezi 0,05–2 mm, místy přechází do neostrých pegmatoidních partií hrubší zrnitosti. Složení kolísá, dominuje křemen (30–50 %), K-živec, vesměs mikroklín (30–40 %), plagioklas (20–30 %), biotit a muskovit (obojí do 5 %), častý bývá sillimanit (do 3 %), někdy přistupuje spíše akcesoricky granát nebo cordierit. Akcesorické jsou zirkon, rutil, pravděpodobný monazit, vzácně turmalín. Magnetická susceptibilita se pohybuje v rozmezí 0,03–0,08 x 10-3, obsahy přírodních radioaktivních prvků jsou kolísavé: K = 3–7 %, eU = 2–5 ppm, eTh = 10–15 ppm. V obou typech ortoruly jsou hojné diskordantní, několik cm až 1 dm mocné žilky pegmatitu s černým turmalínem., Vladimír Žáček, 2015


(C) 2003-2012 ČGS, verse aplikace 1.21 [3.2.2016]