Všeobecná charakteristika

Kraj: Jihočeský kraj
Okres(y): Prachatice
Katastrální území: Branišov u Zdíkovce
Mapové listy: 2234, 22343
Geologická správní oblast: Šumavské moldanubikum - jv. část (okresy ST, PT, CK, CB, PI)
Lokalizace: 1200 m sz. od Zdíkova, 500 m ssv. od osady Drviště
Přístup k lokalitě: - schůdná cesta (turistická) - od silnice dále než 250 m
Charakteristika objektu: Mohutná, celkově téměř 3 km dlouhá žíla hrubě porfyrického dioritového porfyru protíná migmatitizované pararuly . Skalní výchoz.
ID : 3514

Geologie

Geologická charakteristika: Severovýchodně od Zdíkova protíná migmatitizované pararuly mohutná, celkově téměř 3 km dlouhá žíla hrubě porfyrického dioritového porfyru. Jde vůbec o nejmladší žilnou horninu na listu. Nejlepší výchoz této horniny leží v její střední části u osady Drviště, kde žíla naduřuje do mocnosti přes 20 metrů. Východiště je právě osada Drviště, kde lze zanechat automobil a pokračovat směrem k severu asi 300 m dlouhou pěší tůrou po cestě, která vede po hranici pastvin a lesa. V blízkém okolí Drviště je celá řada dalších zajímavých geologických lokalit. Při jižním okraji osady Drviště se můžeme setkat i s bloky syenitového poryfyru, které se tu zdánlivě chaoticky mísí s bloky porfyru dioritového. Tato hornina však tvoří starší žíly směru V–Z, které mají oproti dioritovému porfyru drobnější vyrostlice živců (do 2 cm) a bývají slabě usměrněné (SZ330). Lze je také snadno odlišit na základě gamaspektrometrie podle výrazně vyšší radioaktivity. Při jižním okraji pastviny u lesa je v malém jámovém lůmku odkryto těleso krystalického vápence (SZ331). Asi 100 m jižně od SZ332 jsou v okraji lesa povrchové dobývky a krátká štolka na křemen, který tu tvořil silně naduřující sekreční čočky v migmatitizované pararule (SZ 337). O 200–300 m dále severu vystupuje v prudkém svahu pásmo mohutných srubů migmatitizované biotitické pararuly, která má na foliačních plochách nápadné světlé skvrny od jemných agregátů sillimanitu (SZ122–123). Vraťme se však na výchoz dioritového porfyru. Vlastní lokalita leží na hranici pastviny a lesa, jde o mohutný srub asi 20 m široký a až 7 m vysoký (foto 9-5), přičemž pásmo dalších srubů pokračuje asi 200 m přibližně ve směru cca 10° k severu, což je směr žíly. Dioritový porfyr je výrazně porfyrická hornina s čokoládově hnědou, drobně zrnitou základní hmotou, s neusměrněnými, různě velkými vyrostlicemi živce, většinou krátce sloupcovitými až oválnými od několika mm do cca 5 cm (foto 9-6). Sporadicky obsahuje 1–5 cm velké xenolity tmavé neporfyrické drobně zrnité horniny. Hornina je velmi houževnatá (tvrdá), všesměrně zrnitá a na povrchu charakteristicky drobně voštinovitě vyvětrává. Pod mikroskopem dominují v drobně zrnité „zakalené“ základní hmotě až několik cm velké, lištovité až izometrické vyrostlice zonálního bazického plagioklasu, část z nich jsou korodované zděděné silně korodonavé xenokrysty. Drobnější jsou jen mm hypidiomorfní vyrostlice amfibolu, a až 1 mm velké téměř idiomorfní vyrostlice narůžovělého klinopyroxenu a lišty. Základní hmota dioritového porfyru má fluidální až trachytickou strukturu a je tvořena mozaikou plagioklasu, biotitu, amfibolu a podřízeného K-živce a intersticiálního křemene. Častý je apatit. Primární amfibol a biotit ve vyrostlicích i v základné hmotě jsou částečně nebo zcela chlorizované nebo zatlačované aktinolitem; v pseudomorfózách vznikají i drobné agregáty sekundárního titanitu. Přítomné jsou také drobné miaroly s kalcitovou výplní. Charakteristická je přítomnost baddeleitu, který zastupuje zirkon. Zirkon buď chybí nebo zatlačuje baddeleyit jako mladší fáze. Petrofyzikální měření provedená na lokalitě ukázala, že hornina má vyrovnané hodnoty magnetické susceptibility kolísající v rozmezí 0,20–0,30 (10-3 SI) a obsahy přirozených radioaktivních prvků kolísající v rozmezí K = 3,12–3,78 %, Ue = 5,66–8,71 ppm. The = 19,22–20,47 ppm. Podobné žilné horniny byly popsány i z dalších míst z moldanubika. Význačný roj těchto žil popsali například z okolí Ševětína a Lišova (Vrána et al. 1993 a Vrána – Janoušek 2006). Žíla podobné horniny z Dehetníku s. od Vlkova byla datována Ar/Ar metodou na magmatickém amfibolu jako spodnopermská (270 ± 2 Ma, Košler et la. 2001). Tak nízké stáří nelze vyloučit ani v případě žil této horniny na listu Vimperk. (Vladimír Žáček, 11.5.2012)
Regionální členění: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum - moldanubická oblast (moldanubikum) - metamorfní jednotky v moldanubiku
Stratigrafie: variské (hercynské) stáří vyvřelin
Témata: geomorfologie, petrologie
Jevy: mrazový srub
Původ geologických jevů (geneze): magmatická
Hornina: porfyr
Geologický význam: regionálně-geologický význam (mapování)

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Zajímavé geologické lokality registrované v ČGS
Ochrana geologického fenoménu: C - je důvodem k registraci lokality v databázi ČGS
Důvod ochrany, nebo důvod zařazení do databáze: Nejlepší výchoz dioritového porfyru v širším okolí, Jedná se o nejmladší magmatickou horninu v moldanubiku Jižních Čech
Střety zájmů: bez střetů
Popis střetů zájmů: nejsou známy
Stav lokality: dobrý

Literatura

Žáček. et al. (2012): Vysvětlivky k základní geologické mapě České republiky 1 : 25 list 22-343 Vimperk.

Zpracování a aktualizace

Zpracoval(a): Gürtlerová Pavla, 03.05.12
Aktualizoval(a): Žáček Vladimír 11.05.12, Kukal Zdeněk 12.11.12

Citace

Databáze významných geologických lokalit: 3514 [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2024-04-27]. Dostupné z: http:// lokality.geology.cz/3514.

Lokalizace v mapě: